Pražská památková rezervace
Problematika památkové ochrany
V úvodním článku byla ve stručnosti shrnuta problematika celkového řešení urbanistické studie a důvody jejího zpracování. Byly pojmenovány současné problémy Pražské památkové rezervace, od jejíhož vyhlášení uplynulo už 30 let. Byly popsány hlavní zásady návrhu jejich řešení, a to především problémů urbanistických a dopravních.
V dnešní části je popsána koncepce památkové ochrany Pražské památkové rezervace, její východiska, povaha a problematika území a přístup k řešení z pohledu věcné a lokální diferenciace plošné ochrany území.
Vlastní problematika památkové ochrany je v Urbanistické studii řešena v kapitole Koncepce památkové ochrany. Je zřejmé, že tato problematika zásadním způsobem ovlivňuje, vlastní návrh řešení. Je přirozené, že vytváří potřebnou bázi, na níž je založena stavba návrhu.
V pražských podmínkách má památková ochrana některá významná specifika, která z ní činí úkol nejen nadmíru složitý, zajímavý, ale také citlivý. Uveďme některá základní, dříve, nežli pojmenujeme její konkrétní cíle, metodu a vlastní přístup k návrhu.
Především je nutné se vrátit k popsání stavu území v níž je koncepce tvořena.
Pražská památková reservace je unikátní z mnoha hledisek a tudíž nelze nalézt paralely prací, které by bylo možné přímo aplikovat. Rozloha, heterogennost stavebního fondu i vlastní urbání struktury a superposice centra hlavního města státu jsou z tohoto pohledu hlavní. Reservace je tvoř ena celým širokým spektrem budov různého stáří, slohového ztvárnění, typologie a účelu, ale i odlišné architektonické nebo historické hodnoty. I v poloze větších celků se jedná o velmi různorodou směsici prostředí (patrné jsou například výrazné odlišnosti charakteru mezi jednotlivými katastry tvořícími řešené území – Malá Strana, Staré Město, Nové Město, Josefov, Vyšehrad).
Obr. 1: Setkání dvou dob na hranici Starého a Nového města – ukázka dvou pojetí lokálních dominant z 19. a 20. století. Průhled Jungmannovou ulicí k severu.
Není snad velkou nadsázkou ani pragocentrismem říci, že toto město hraje v povědomí našeho národa roli, která přesahuje daleko jeho význam. Praha, především historická, je často považována za určitý symbol, k němuž se celý národ obrací, nejen v dobách složitých, jako k jednomu z pevných bodů své identity.
Obr. 2: Dramatickou, až bizarní síť křivolakých a stinných staroměstských uliček dynamisují vysoké věže kostelů vyrůstajících z jejich intimního prostředí do úrovně panoramatu města - do nebe plného slunce.Pohled z Husovy ulice na věž kostela Sv. Jiljí
Tato část města je však také, krom památkové reservace, jeho živoucím centrem s vlastní dynamikou a z toho plynoucími potřebami, které si osobují, někdy poprávu, jindy naopak, nároky stojící namnoze v protikladu k ochraně jejího zažitého obrazu. Ve své podstatě se jedná o protiklad potřeby trvalosti-stability a nutnosti proměny.
V histor ii vývoje tohoto jedinečného útvaru tyto protiklady působily odedávna, byť s jeho postupným dotvářením, stabilizací názoru na památkovou hodnotu na straně jedné a rostoucími ekonomickými a technologickými možnostmi na straně druhé vytvářejí čím dále větší napětí a kladou složitější otázky. Oč většími možnosti potenciální transformace vládne soudobá společnost, o to větší je role kulturního povědomí o hodnotách území. Tato role je protiváhou a korektivem jinak positivní dynamiky města.
Mluvíme-li dnes často o duchu místa (geniu locci), musíme říci, že na něj měly tyto protiklady značný vliv. V rovině spíše obecné lze říci, že právě způsob řešení protikladů je součástí ducha místa. Způsob založený na dialogu odlišných forem intervencí vytvářejících až tajemně novou vyšší kvalitu. Tato však spíše zdánlivá tajemnost je založena na hlubším pochopení místa, které umožňuje vstupy i velmi nekonvenční, za předpokladu zachování základního, hlubšího porozumění a respektu k podstatě utváření města. Touto podstatou není otázka slohovosti, snad ani tvarosloví, tím méně jednoduchého konzervativizmu, ale slovy klasika “…monumentální souhra, vyrostlá za staletí v osudové krajině, která určovala její organičnost, jež zůstává stálým požadavkem v složitém a jedinečném území, kde přírodní podmínky stále zasahují do výstavby a určují dramatickou kontrastnost celku, jejž odkázala nám minulost jako podivuhodnou krajinu a sídlo”.
Z uvedeného vyplývá, že základem práce na koncepci památkové ochrany byla nutná analýza jeho hodnot, re sp. jejich soudobá interpretace.
Z pohledu posledních přibližně 150ti let lze říci, že systematicky, poměrně úspěšně a dlouhodobě vykonávaná památková péče spolu s opakujícími se fázemi ekonomického vývoje a stagnace společnosti, které v některých obdobích neměly prostředky na radikálnější přestavbu, paradoxně pomohly zanechat řešené území v poměrně intaktní, jen pozvolna se dotvářející podobě. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že dnešní problém již nespočívá v nedostatku prostředků na další rozvoj nebo údržbu a regeneraci stavebního fondu, jak tomu bylo po několik posledních desetiletí, ale spíše naopak, ve faktu včasného uvědomění si určitého nebezpečí jednoduše komerčně pojímatelných hodnot tohoto území. Rychle vzniknuvší enormní ekonomický tlak na jeho využití dnes znovu rasantně prověřuje sílu společenské dohody o zachování kulturních hodnot nesených památkovým fondem, representované prohlášením území za Památkovou reservaci právě před 30ti lety a v celosvětovém měřítku zápisem do seznamu světového kulturního dědictví v rámci UNESCO. Tato hodnota nespočívá, v případě tak významného souboru jímž PPR je, jen v historické či umělecké hodnotě území, ale i v přímém vlivu na kvalitu a způsob života, jeho kulturu přesahující svým dopadem rámec města.
Z měnou společenských poměrů posledních dvanácti let došlo k proměně struktury problémů, a to i v oblasti praktického výkonu, do jisté míry i teoretických předpokladů památkové ochrany tohoto území. Proměnilo se i postavení a význam PPR v rámci celého města. Minulá desetiletí, v nichž docházelo k jeho extensivnímu nárůstu a odchodu obyvatel na jeho okraj, vedla, z důvodů ekonomických a částečně společensko-politických, k ponížení významu historického centra. V posledním desetiletí však vznikla velmi rychle opačná situace, vedoucí zpočátku k rychlé společenské rehabilitaci, znovuobjevení města v měřítku světovém a následně velmi rychle k přetížení a z toho plynoucímu nebezpečí jiného typu degradace. Tato již probíhající degradace však není pouze výsledkem kvantitativních jevů, ale i určité postupující ztráty citlivosti a narůstající neznalosti ohrožující uchování atmosféry města, nedotknutelných hodnot. Proto je objevování a pojmenovávání principů a prvků, na nichž stojí jeho jedinečný charakter, nutným krokem k jejich ochraně a zachování.
V dnešní situaci bylo již možné vyhodnotit vliv nových negativních faktorů, které jsou samy o sobě proměnlivé a dynamické (proměna životního stylu a z toho plynoucího charakteru očekávané nabídky města, vývoj trhu pozemků, nemovitostí, nájemného ...). Je však třeba také konstatovat, že některé problémy se postupně mění nebo i pomíjejí, jiné naopak nabírají na síle, která se teprve projeví. Proto bylo potřebné v rámci aktualizace US PPR, jakkoli jsou kulturně historické hodnoty území relativně ustáleny, vyhodnotit současnou situaci a navrhnout metodicky i věcně aktuální přístup.
Obr. 3: Sourodé celky z hlediska možné stavební intervence
Ve snaze předejít nebo omezit negativní vývoj na straně jedné a stanovit kvantitativní, ale především kvalitativní limity další stavební aktivity v území na straně druhé, byly z pohledu studie a jejích možností v dané podrobnosti, sledovány především tři významné oblasti vlivů. Vliv investičního tlaku na větší míru zástavby pozemků a z toho plynoucí proměny typologie jejich vnitřního uspořádání, s tím souv isejících snah o navyšování objektů a změn charakteru střešní krajiny projevujících se v celkových panoramatických pohledech a vlastní způsob obnovy objektů, která namnoze vede k jejich nevhodné transformaci. Předmětem vyhodnocení byl i stav veřejných prostorů, především uliční sítě, ale i vnitrobloků, resp. dvorů.
Analytická část práce byla zpracována v podrobnosti sledující jednotlivé objekty, na některých místech dokonce jen jejich části. Pro vlastní návrh koncepce památkové ochrany však bylo potřeba, v daném měřítku týkajícím se ochrany plošné, výsledky analýzy zobecnit a pracovat s určitou mírou zjednodušení. Tento postup podložený znalostí relativně velkého detailu dává výsledku vyšší hodnotu.
Logickým krokem vyplývajícím z analýzy jevů a prvků bylo akcentování těch, které jsou z pohledu plošné ochrany významné. K tomu byl následně vytvořen adekvátní soubor nástrojů regulace, ochrany omezující nevhodná řešení.
Konkrétně se jednalo například o definování významných míst panoramatických pohledů a s nimi spojených významných pohledových hran a horizontů, resp. panoramatických celků, rozdělení na stavební struktury podle míry možného zásahu (konzervační sourodá území, konzervační nesourodá území, stabilizovaná území, modifikační území, transformační a rozvojová území), způsob zástavby vnitrobloků s ohledem na uchování charakteristických prostorových situací i ve vnitrobolkovém prostoru, úprav střech podle jejich charakteru, včetně jejich architektonických akcentů ve vazbě na působení dominant (v členění na celoměstské, městské a lokální). Sledována byla i vyrovnanost výšky zástavby domovních bloků atd.
Obr. 4: Ukázka nejtypičtějšího a nejpoetičtějšího pražského charakteru střešní krajiny na příkladu malostranských střech. Pohled z rampy Pražského hradu.
Faktu, že se jedná o koncepci plošné památkové ochrany postihující velké a nesourodé území v poměrně málo podrobném měřítku výsledných plánů, stejně jako proměně problémů ovlivňujících podobu území bylo nutné přizpůsobit metodu a formu zpracování studie, stejně jako formu grafické i textové presentace koncepce památkové péče.
Přístup je založen na lokální a věcné diferenciaci vlastního předmětu ochrany . Vyhledání částí území, lokalit, které vykazují určité společné znaky, resp. kvality hodné ochrany. Podle zvolených kritérií tak bylo možné na základě zmíněné analýzy členit území do menších celků, které byly ve studii nazvány “sourodými celky”. Pro ně bylo možné stanovit konkrétněji formulované požadavky ochrany, resp. rehabilitace. Základní metodické předpoklady k tomuto postupu byly založeny již v prvních pracích na US PPR po roce 1989, především pak v předešlé studii z roku 1994. Jednalo se o prosazení zmíněné formy lokální diferenciace přístupu k ochraně v souvislosti se zmíněnou nejednotností stavebního fondu, ale i urbání struktury reservace. Ty byly také již prověřeny, a to i tím, že prošly odbornou a částečně i veřejnou diskusí. V aktualizaci US PPR 2000 se jedná se o další krok prohloubení této metody ve spojení s problematikou hledání míry jeho ochrany - stability a přípustné proměny v duchu tzv. plánů ochrany. To znamená na straně jedné stanovení způsobu ochrany a s tím spojeného stanovení přípustného způsobu případných stavebních intervencí.
Metoda pracuje s utříděnou soustavou obecných kritérií - skutečností, jevů, pojmů podloženou soustavou definic, následně promítnutých do konkrétních, v místě specifických situací. Vzájemně komplementární jsou verbální informace a grafická vyjádření.
Koncepce je vyjádřena, krom obecné úvodní části průvodní zprávy vysvětlující základní přístup a cíle, trojí formou: graficky na plánech, zmíněnými klasifikovanými a definovanými jevy v podobě pojmů s vlastními definicemi a slovním popisem konkrétních sourodých celků městské struktury vyjadřujícími konkrétní požadavky ochrany a možnosti případných nových úprav.
Výsledný popis “sourodých celků městské struktury” z pohledu všech sledovaných kritérií obsahuje shrnující syntetické vyjádření výše stanovených kritérií sledujících uchování hledané podoby města. Je založený na vymezení 20ti základních sourodých celků městské struktury, s tím, že pro každý stanovuje v 10ti problémových okruzích konkrétní koncepci plošné památkov é ochrany, s doporučením na řešení konkrétních problémů. Podrobnost návrhu je prohloubena v případě potřeby ještě upřesněním regulativů na dále vnitřně členěné (pod) celky.
Obr. 5: Střešní krajina
Koncepce je takto zpracována do určité matice požadavků, ve které je pro každé místo řešeného území možno operativně vyhledat navrhované požadavky, resp. průmět návrhu z pohledu určitého problémového okruhu.
Popisy jednotlivých sourodých celků městské struktury jsou uspořádány do přehledných “pasportů”.
Specifickou částí práce na Koncepci památkové ochrany je problematika panoramatických hodnot, a to nejen z pohledu vlastního řešeného území, ale i jeho ochranného pásma. Rozsáhlost jeho vymezení neumožnila detailní zpracování, ale byl položen základ metodiky hodnocení prvků jeho ochrany.
Koncepce památkové ochrany je jedním z hlavních podkladů vlastní regulace území v rámci Urbanistické studie, neboť v ní obsažený popis jeho kvalit spojený s požadavky na ochranu je již sám o sobě regulací. Přestože nemůže nahradit podrobné regulační plá ny, dává jasnou orientaci na úrovni celku a dílčích částí a je již nyní argumentačním podkladem pro rozhodování ve větší podrobnosti. Stejně tak se může stát podkladem pro jejich možné zpracování.
Především však vytváří jasnou celkovou koncepci plošné ochrany zajišťující dostatečnou oporu pro ochranu nejednotného avšak jedinečného charakteru území reservace. Stává se tak dalším krokem v procesu ovlivňování vývoje města ve smyslu výroku, v němž je duch místa pojat jako "historický odkaz, závazek a aktivní program."
|
