Obnova inženýrských sítí jako podmínka rozvoje Pražské památkové rezervace

Území Pražské památkové rezervace zahrnující historické souměstí původně samostatných pražských měst - Staré město, Malá Strana, Hradčany a Pražský hrad, Nové Město a Vyšehrad je nejenom největší koncentrací památkově chráněných objektů a chráněných území v republice, ale představuje i nejrozsáhlejší podzemní archiv technického pokroku ve vybavování měst technickou infrastrukturou.

Význam těchto měst jako sídel králů, císařů, církevní hierarchie, místodržících a jejich administrativních složek, koncentrace obyvatelstva a vzdělanosti se reflektoval do potřeby uplatňování technického pokroku. Od realizace prvního veřejného vodovodu v r. 1348 na Novém městě, přes výstavbu klenuté stoky z Klementina do Vltavy v r. 1660, počátek soustředěné výstavby kanalizace v r. 1791, prvního osvětlení plynem v Praze v r. 1847, potrubní pošty v r. 1899 po realizaci kabelových vedení elektrické energie a spojů ve dvacátých létech minulého století se podzemní úrovně ulic a prostranství těchto měst postupně vyplňovaly trubními a kabelovými vedeními. Tato vedení byla v cyklech odpovídajících jejich materiálovým vlastnostem obnovována nebo nahrazována vedeními vyšších kapacit a přenosových schopností odpovídajících potřebám rozvoje měst. Dožívající vedení byla ponechávána v zemi a dochází ke koncentraci vedení různých generací.

V sedmdesátých létech minulého století, kdy dosáhla intenzita využití podzemních úrovní ulic takového stupně, že v některých jejich profilech bylo nesmírně obtížné nalézt prostor pro umístění dalších vedení, bylo přistupováno k ukládání některých sítí v jednoúčelových tunelech a realizace nových vedení byly za těchto podmínek ekonomicky náročné. Velký rozsah liniových vedení technického vybavení byl na hranici životnosti, což se projevovalo narůstajícím počtem poruch, rostly požadavky na dodávku elektrické energie a její spolehlivost, stupeň znečištění ovzduší směřoval k přechodu na ušlechtilejší paliva a vzrůstaly požadavky na zajištění telefonních služeb. Tento stav signalizoval rozsáhlé stavební činnosti v uličních prostorech při výstavbě nových sítí. Začala být hledána technická řešení umožňující výstavbu dožívajících vedení a jejich periodickou obnovu bez přerušování dodávek vody, energií a telefonního spojení, bez periodického narušování povrchu komunikací a životního prostředí v mimořádně exponovaném prostředí v r. 1971 vyhlášené památkové rezervace.

Byla zpracována řada studijních prací zohledňujících předpokládaný vývoj spotřeb medií a nezbytné vytěsňování nekvalitních paliv palivy ušlechtilejšími. Na základě výsledků těchto studií se rozvoj zaměřil na kolektorizaci inženýrských sítí. V roce 1984 byl zpracován generel kolektorizace centrální části města a započalo se s přípravou výstavby hlubinné části kolektorů a návazné části podpovrchových, distribučních kolektorů se záměrem koordinovat jejich výstavbu s postupem přeměny napětí elektrické sítě, rozvojem plynovodní sítě, telekomunikační sítě a obnovou vodovodní sítě. Mimořádný důraz byl v tomto období kladen na vytvoření podmínek pro zvýšení dodávek elektrické energie a vytěsňování nekvalitních tuhých paliv.

Vytváření podmínek pro vyšší odběry energické energie bylo realizováno plošnou přeměnou nenormalizovaných sítí 3 kV a 6 kV/120 V, která byla započata v r. 1967 ve Starém Městě a ukončena v r. 1991 na Malé Straně. Nové normalizované sítě byly zpočátku navrhovány na stupeň elektrizace A, po roce 1985 na stupeň B, umožňující použití elektrické energie také k vaření a rozptýleně i pro elektrické vytápění. V části Horní Malé Strany byla síť 22 kV dimenzována pro elektrické vytápění. Během let se rozdíly v kapacitě různých etap přeměny napětí postupně setřely a v současné době elektroenergetická síť umožňuje plošné uplatnění elektrického vytápění pro 10 - 15 % bytů.

Rozhodující význam pro postupné vytlačování nekvalitních tuhých paliv měl rozvoj systému zásobování plynem. Vyšší využití plynu pro vytápění bylo umožněno postupnou záměnou svítiplynu zemním plynem zahájené v Praze v r. 1974 a přechodem z nízkotlakého na středotlaký systém započatým na území rezervace v r. 1974 a ukončeným 11. etapou přechodu v r. 1999 spojenou s výměnou značného rozsahu plynovodní sítě. Na území rezervace byly přivedeny vysokotlaké plynovody do regulačních stanic Hellichova (napojené v r. 1974) a Letenské sady (v r. 1984).

Rozvoj systému zásobování plynem a elektrickou energií přinesl významný efekt ve zlepšení životního prostředí výrazným snížením znečištění ovzduší stacionárními zdroji, zejména popílkem a oxidem siřičitým. Postup realizace přeměny napětí a přechodu ze svítiplynu na zemní plyn výrazně předstihl postup výstavby kolektorů inženýrských sítí. Systém zásobování vodou přivádí pitnou vodu na území rezervace z řady vodojemů ležících na území rezervace i mimo její území. Vodovodní síť Pražské památkové rezervace je stejně jako kanalizační síť generačně nejstarší funkční sítí na území města. Díky materiálovým vlastnostem používaného potrubí a prozíravému dimenzování značná část vodovodní sítě vyhovovala kapacitním požadavkům spotřeby i při překročení teoretické životnosti a tento stav nevytvářel atmosféru priorit obnovy. V současné době 37 % celkové délky vodovodní sítě přesahuje stáří 100 let, stáří sítě se projevuje četnými poruchami a je příčinou vysokých ztrát vody. Celkový rozsah potřebné obnovy byl naléhavým podnětem k zahájení přípravy systémové obnovy sítě.

Kanalizační síť byla v době své realizace rovněž založena s mimořádnou předvídavostí a realizována z kvalitních materiálů. Díky koncepčnosti návrhu její kapacitní schopnosti vyhovují v zásadě současným požadavkům a potřeba obnovy je formulována především jejím fyzickým stavem. 50 % délky kanalizační sítě bylo realizováno do roku 1910, 90 % délky bylo realizováno do roku 1930. V osmdesátých létech byla realizována kmenová stoka K, hlavní stoka kanalizačního systému, která prochází územím rezervace a rekonstruována shybka kmenové stoky A pod Vltavou. Vysoké stáří sítě, kdy její značná část je za hranicí teoretické životnosti, se projevuje četností poruch a závadami v konstrukční části stok způsobovanými i stavební činnosti v okolí stok.

Rozvoj telekomunikací probíhal v návaznosti na nárůst požadavků na telefonní spojení. Na území rezervace byla realizována výstavba řady dálkových kabelů i kabelů místního významu ukládaných do kabelovodů, trubkových chrániček i do země. Přesto v určitém období možnosti systému nepokrývaly poptávku. Postupně byla kabelová vedení navrhována na 200 % telefonizaci, instalace digitální technologie v telefonních ústřednách a výstavba optických kabelů s mimořádnými přenosovými schopnostmi vytvořila podmínky pro uspokojování poptávky. V oblasti telekomunikací se podařilo koordinovat výstavbu kolektorů s výstavbou metalických i optických kabelů pro přenos informací. I při značném nárůstu poptávky bankovní, obchodní i administrativní sféry operátoři zajišťující spojení po kabelech a radiokomunikacemi uspokojují současné potřeby.

Systémová výstavba kolektorů započala v roce 1985 výstavbou hlubinné části kolektorového systému kolektorem Centrum I, který měl přivádět sítě oblastního významu do jednotlivých oblastí centrální části města. Na tento hlubinný kolektor navazuje podpovrchový distribuční systém přivádějící media ke spotřebitelům. Výstavba tohoto systému započala v r. 1986 kolektorem Celetná. Generel kolektorizace byl v roce 1991 upřesněn v oblasti postupu a rozsahu výstavby v období do roku 2000 a do roku 2010. Toto upřesnění reagovalo na změnu vlastnických vztahů nadzemních objektů, která rozhodujícím způsobem ovlivnila možnosti využití suterénních prostorů pro vedení kolektorů. Byly realizovány kolektory Celetná ulice, Nová radnice, Rudolfinum, Tylovo divadlo, Centrum IA (Panská - Jindřišská - Politických vězňů), Příkopy. Před dokončením je výstavba ústředního dispečinku kolektorového systému na Senovážném náměstí.

V urbanistické studii Pražské památkové rezervace jsou posuzovány možnosti dalšího využití území - výstavba nových objektů, možné transformace stávajících objektů, úpravy veřejných prostranství. Možnosti nové výstavby jsou velmi omezené. Jedná se o určité možnosti v některých blocích podél Zlatého kříže, severní okraj Masarykova nádraží, areál bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad na Náměstí republiky, Albertov, severní předmostí železničního mostu na Smíchově a další - celkem 20 lokalit. Ze zpracování bilancí potřeb medií pro studií specifikovaný rozvoj rezervace jako celku lze vyvozovat následující prognózu potřeb rozvoje technického vybavení.

V zásobování elektrickou energií je napájecí síť 22 kV stabilizována, její využitelné rezervy jsou dostatečné a dle potřeby je doplňována distribuční síť. Kapacitní možnosti jsou zvyšovány výstavbou nových transformačních stanic 22/0,4 kV. Pro rozvoj rezervace zvažovaný v urbanistické studii a pro využití elektrické energie pro vytápění lokálních zdrojů v 10 % z celkového počtu bytů při zanedbání rezervy současných transformačních stanic lze očekávat potřebu 40 transformátorů 1 x 630 kVA. Při rozsahu využití elektrické energie pro vytápění lokálních zdrojů v 15 % z celkového počtu bytů a u 20 % bytů v lokalitách s nadlimitní koncentrací imisí oxidů dusíku lze očekávat potřebu až 69 transformátorů. Pro dosažení vyšší spolehlivosti elektroenergetického zásobování byla v Kateřinské ulici dokončena výstavba zapouzdřené transformační stanice 110/22 kV a připravuje se její propojení s transformovnou 110/22 kV Střed a Smíchov.

V oblasti zásobování plynem je zřejmé, že současná kapacita systému je v zásadě schopna pokrýt nárůst potřeb rozvoje rezervace. Pro vyšší stabilitu systému zásobování se uvažuje s rekonstrukcí vysokotlaké regulační stanice Hellichova se zvýšením výkonu z 10 000 m³/hod. na 20 000 m³/hod. a rekonstrukcí regulační stanice Letenské sady z výkonu 45 000 m³/hod. na 70 000 m³/hod.

Z porovnání současné spotřeby vody a bilancí výhledové potřeby vody pro navrhovaný rozvoj rezervace vyplývá, že tento rozvoj neovlivní akumulační kapacity vodojemů. Zajištění potřebných podmínek pro činnost všech funkcí rezervace a její rozvoj v zásobování vodou je závislý především na realizaci systémové obnovy distribuční vodovodní sítě. V první etapě systémové obnovy, která již byla zahájena, se předpokládá obnova sítě v oblasti Malé Strany, Josefova a Starého Města, v dalších fázích v oblasti Hradčan, Vyšehradu a Smíchova. Kromě distribuční části systému zásobování vodou je předpokládána obnova některých řadů nebo jejich částí zásobovací části systému. Rozsah obnovy, která má v některých oblastech plošný charakter představuje rozsáhlé stavební zásahy do uličních profilů a bude upřesněn výsledky zpracovávaného koncepčního modelu distribučního systému zásobování vodou.

V systému odkanalizování se obnova zaměřuje především na opravy porušených stavebních konstrukcí uličních kanalizačních řadů a šachet a potřebné rekonstrukce částí řadů ověřené kamerovým průzkumem a rekonstrukce úseků s opakovanými závadami. Pro zajištění řádné funkce kanalizačního systému se navrhuje rekonstrukce oddělovačů v ulicích Hybernské, Chotkově, Na Opyši a rekonstrukce úseků hlavních sběračů a dešťových výpustí. Tato fáze obnovy nemá plošný charakter, neprojeví se rozsáhlejšími zásahy do uličních profilů a bude upřesněna zpracovávaným generelem odvodnění. Realizace obnovy bude koordinována s obnovou vodovodní sítě.

V systému přenosu informací probíhá bouřlivý rozvoj v konkurenčním prostředí většího počtu subjektů provozujících kabelové a radioreleové systémy s využíváním současných kabelovodů, kolektorů, tunelů metra a vysokých přenosových schopností optických kabelů. Jsou všechny předpoklady pro zajištění potřeb rozvoje rezervace rozvojem systému směřujícím k vytvoření dostatečné nabídky bez rozsáhlejších stavebních zásahů do podzemních úrovní města.

Od upřesnění generelu kolektorizace v roce 1991 byl postup jejich výstavby usměrňován funkčními vazbami na rozestavěné části systému, funkčními vazbami na realizaci uzlových bodů systémů technického vybavení především v oblasti telekomunikací, vazbami na záměry funkčních změn stávajících souborů a ekonomickými možnostmi města. Rozsah systému navrhovaný upřesněním generelu z roku 1991 do roku 2000 nebyl dosažen. Kolektorový systém má zatím větevný charakter bez okruhování. Postup výstavby kolektorů podpovrchového distribučního systému neumožnil důslednou časovou koordinaci s realizací rozvoje energetických systémů nezbytného pro přeměnu palivové základny na vyšší použití ušlechtilých paliv. Došlo ke změně používaných materiálů liniových vedení a projevil se větší než předpokládaný zájem o ukládání liniových vedení systémů přenosu informací u realizovaných kolektorů. Další rozvoj kolektorového systému je nezbytné usměrnit tímto vývojem podmínek a zkušenostmi z dosavadní výstavby systému, vycházet z potřeby zachování systémových vazeb oborů technického vybavení, exponovanosti prostorů kterými soustředěně procházejí liniová veden technického vybavení a z potřeby minimalizovat negativní vlivy na životní prostředí při údržbě, obnově a odstraňování havarií těchto vedení v prostředí historického jádra hlavního města republiky zapsaného do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Návrh rozvoje kolektorového systému urbanistické studie Pražské památkové rezervace vychází z výsledků podrobné studie kolektorizace zpracované v rámci urbanistické studie. V hlubinné části kolektorového systému se navrhuje prodloužení kolektoru Centrum I. V první etapě prodloužit kolektor od Slovanského domu k Truhlářské ulici a v druhé etapě propojit se stávajícím kolektorem na nábřeží Ludvíka Svobody a realizovat odbočnou větev na Petrské náměstí. Dále se navrhuje výstavba kolektoru Centrum II, který navazuje na Centrum I, s kterým vytváří uzavřený okruh hlubinného systému v nejexponovanější části města. Další rozvoj hlubinného systému se navrhuje orientovat na výstavbu kolektorů Staré město, Malá Strana a Smíchov I a Smíchov II. V podpovrchové distribuční části kolektorového systému navazující na hlubinný systém ve spojovacích jámách je nezbytné rozvoj koordinovat s postupem výstavby hlubinného systému a postupem obnovy a rozvoje distribučních systémů technického vybavení. V zásobovací oblasti kolektoru Centrum I se navrhují kolektory Václavské náměstí dolní a horní část, kolektor Soutěska Karlovy lázně a kolektor Jungmanova ulice. V zásobovací oblasti kolektoru Centrum II se navrhují kolektory v ulicích Vodičkova, Národní, Spálená, Myslíkova, Štěpánská a Ječná. V zásobovací oblasti hlubinného kolektoru Staré Město se navrhují kolektory v ulicích Dlouhá, Pařížská a Široká - Vězeňská, v zásobovací oblasti hlubinného kolektoru se navrhují kolektory v ulicích Letenské a Karmelitské. Bez vazeb na kolektorový systém se navrhuje výstavba kolektoru v dopravně exponované soutěsce v prostoru Vyšehradského tunelu.

Zkušenosti z provádění již realizovaných kolektorů podpovrchového distribučního systému prokazují výhodnost zakládání klasickou ražbou v důlních rámech, kdy ke kontaktu s povrchem dochází pouze v těžních jámách. Postup výstavby distribučních kolektorů ovlivňuje řada faktorů - postup a rozsah obnovy a výstavby systémů technického vybavení zejména v oblasti zásobování vodou, postup rekonstrukcí tramvajových tratí a komunikací, záměry výstavby významných komplexů a objektů a zejména ekonomické podmínky realizace tohoto dlouhodobě využitelného způsobu ukládání inženýrských sítí.

Ing. Miroslav Tesařík
MHMP Sekce Útvar rozvoje hl. m. Prahy