Ekologie ve stavebnictví

V poslední době se na každém kroku setkáváme s nebývalým rozmachem všech stavebních činností. Myslím, že většina z nás se s láskou a uznáním obdivuje vrácené kráse historických budov, ale i vlídnějšímu vzhledu novostaveb. Je však dobré si také připomenout dřívější situaci při používání různých, mnohdy i nevhodných a někdy i zdraví škodlivých materiálů. I v tom nastala zcela zásadní změna. Je ovšem nejen vhodné, ale zcela nutné jít ještě dál. Tak jako například ve spotřebním průmyslu, začít používat nové technologie a také nové stavební materiály, které jsou nejen technicky špičkové, ale splňují i přísná ekologická kritéria.

Je tedy velice žádoucí zahájit zcela nový, systematický proces hromadné účasti stavebních firem na Národním programu označování ekologicky šetrných výrobků. Tento Program má několik zvláštností. Tou zásadní je, že pro účastníky je dobrovolný a je plně harmonizovaný s jednotlivými národními a nadnárodními programy ekologického značení — systémy ekolabelingového značení a to zejména ve státech OECD, hlavně však v Evropské unii.

Jak již bylo řečeno, tak Národní program označování ekologicky šetrných výrobků, realizovaný v České republice, patří mezi dobrovolné aktivity, kterými stát, prostřednictvím Ministerstva životního prostředí, působí na průmyslovou výrobu tak, aby se zmenšovaly její negativní vlivy a následné dopady na životní prostředí. Mezi hlavní zásady tohoto Programu patří orientace převážně na spotřební zboží, jeho otevřenost, srozumitelnost, možnost namátkových kontrol, systematická mezinárodní harmonizace atd.

“Ekologicky šetrný výrobek”. S tím souvisí zajištění a usnadnění bezpečné orientace ekologicky uvědomělého spotřebitele jak v široké škále téměř srovnatelných výrobků a rovněž ve velkém množství různých a mnohdy i neznámých a klamavých znaků a značek, užívaných na nejrůznějších obalech prodávaných výrobků.

Z historie Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků

Ze společné iniciativy ministra životního prostředí, ministra průmyslu a obchodu a v té době ministra hospodářství, vznikl návrh na vznik a následnou realizaci tohoto českého Programu ekologického označování — ekolabelingu. Předložený návrh byl schválen a vzniklo tak první usnesení vlády ČR č. 159 ze dne 7. dubna 1993 o nutnosti urychleného dopracování uvedeného Programu a jeho následné realizaci. Ve smyslu nutnosti systematické harmonizace českého Národního programu označování, byl celý český program ekologického označování harmonizován a dán do souvislostí s programem ekologické označování — ekolabelingu, Evropské unie, č. 880/1992. Již v 14. dubna 1994 byl text a zásady Národního programu v médiích zveřejněny, jako nový účinný nástroj preventivní strategie a péče státu o životní prostředí. Začátek jeho realizace připadl na 7. červen roku 1994. Tehdejší ministr životního prostředí, Ing. František Benda, v prostředí Solárního pavilonu v Praze na Barrandově, propůjčil první ochrannou známku “Ekologicky šetrný výrobek”. Toto prestižní ocenění získala česká firma CIUR a.s. na svůj výrobek Climatizer Plus - tepelnou a zvukovou izolaci. Tato izolace se vyrábí ze sběrového novinového papíru. Má skvělé jak technické, tak i ekologické vlastnosti. Je dobré připomenout, že v té době to byla veliká pomoc, nebot‘ na nejrůznějších místech se narůstaly nepovolené skládky starého papíru Odpadový papír totiž sběrny přestaly vykupovat.

První odezvy byly povzbudivé - výrobní podniky se začaly stále více o tento moderní Program, jehož garantem je Ministerstvo životního prostředí, zajímat a tak do konce roku přibyly další výrobky, označené jako ekologicky šetrné.

Do dnešních dnů se o Národní program zajímalo několik set větších i menších,. tuzemských i zahraničních firem. Ukázalo se, že ne vždy se jednalo o výrobce ekologicky a technicky špičkového zboží. Dnešní stav udává přes 270, ochrannou známkou “Ekologicky šetrný výrobek” označených výrobků, ve 29 výrobkových kategoriích, od celkem 54 firem, z nichž je 34 českých a 20 zahraničních.

Tyto výsledky realizace Národního programu ukazují, že i přesto, že účast v Programu je zcela dobrovolná, je o něj zvyšující se zájem jak mezi domácími, tak i zahraničními firmami. Uvedená čísla nejsou konstantní a stále se mění, což je výsledkem dynamičnosti Národního programu, která stanoví nutnost stálého zvyšování náročnosti uváděných kritérií. Proto je také ochranná známka propůjčována na dobu pouze 2 - 3 let a stejná je i platnost příslušného technického předpisu - Směrnice na hodnocení daných výrobků, která se každé dv2 – 3 roky novelizuje a zároveň také zpřísňuje. Správnost realizace českého Národního programu byla v posledních létech ověřena všemi screeningy při jednotlivých jednáních v Bruselu o vstupu ČR do EU.

. Národní program označování ekologicky šetrných výrobků je proto vládou České republiky systematicky podporován jako výrazná a veřejně prospěšná činnost, směřující ke zlepšování všech složek životního prostředí.

Samotné usnesení vlády nemá žádný diskriminační charakter, protože Národní program označování ekologicky šetrných výrobků je otevřený všem domácím i zahraničním výrobcům a podmínky pro získání ochranné známky “Ekologicky šetrný výrobek” jsou uveřejňovány a to nejen v denním tisku, ale i na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí a Českého ekologického ústavu. Přijaté usnesení vlády nemá ani podstatný dopad na veřejné rozpočty, nebot‘ ceny dosud běžně prodávaných výrobků jsou s cenami nových obdobných, ekologicky šetrných výrobků, v podstatě srovnatelné.

Je rovněž nutné zdůraznit, že Národní program označování ekologicky šetrných výrobků s garancí Ministerstva životního prostředí, je v posledních létech úzce propojen s propagací a realizací Národního programu podpory jakosti, jehož garantem je naopak Ministerstvo průmyslu a obchodu. Toto v praxi znamená, že každý ekologicky šetrný výrobek splňuje i náročná kriteria jakosti výroby (podle řady norem ČSN EN ISO 9000) a naopak je snaha, aby každý technicky špičkový výrobek se splněnými jakostními parametry, splňoval i požadovaná ekologická kritéria (podle řady norem ČSN EN ISO 14 000).

Česká republika tak již devátým rokem úspěšně realizuje program ekologického označování výrobků – ekolabeling, tedy program, který ve vyspělých státech světa, patří ke zcela prioritním systémům každé pokrokové vlády. Úspěšnosti českého programu ekoznačení velice pomohlo splnění podmínek členství České republiky, respektive MŽP, v mezinárodní organizaci Global Ecolabelling Network (GEN) a to již od roku 1999.

K tomu přispívá i současná novela českého Programu ekoznačení a to podle nejnovějších zásad “Nařízení Evropské unie č. 1980 ze dne 19. 7. 2000”. Toto nařízení mimo jiné zdůrazňuje nutnost dalšího úspěšného rozvoje ekoznačení nejen na finální výrobky, ale nyní i na ekologické služby.

V samotném závěru je nutné zdůraznit, že výsledná snaha prosazovat výrobu, prodej a užívání ekologicky šetrných výrobků, organicky zapadá do tzv. integrované výrobkové politiky. Ta se v současné době rozpracovává na úrovni Evropské unie a rovněž tak v České republice na úrovni Ministerstva životního prostředí. Česká vláda svým usnesením č. 720/2000 tak učinila zcela zásadní opatření, kterým zahájila významný proces - zvyšování podílu státní správy při prosazování nových postupů, směřujících k udržitelnému rozvoji společnosti. Čím silnější bude poptávka po ekologicky šetrných výrobcích, tím rychlejší bude i posun k trvale udržitelné spotřebě.

A tak věřím, že to budou opět české firmy, v tomto případě vyrábějící stavební výrobky, které se začnou více o tento prestižní Národní program označování ekologicky šetrných výrobků zajímat a začnou, na základě vlastního přesvědčení, dávat přednost výrobě a používání ekologicky šetrným výrobkům.

(základním dokumentem Národního programu, je technický předpis - směrnice na hodnocení dané kategorie ekologicky šetrných výrobků, podle kterého se provádí kontrola, hodnocení a posuzování vlastností daného výrobku. Podle směrnice je možné zcela přesně kdykoliv provést třetí, nezávislou osobou ověřování uváděných parametrů označeného ekologicky šetrného výrobku. Samotná směrnice, tak jako ochranná známka má platnost 2 – 3 roky, pak se směrnice reviduje, propůjčení známky je možné za předem daných podmínek prodloužit).

Ing. Immo Bellman
Ministerstvo životního prostředí