VÝZNAMNÉ MOSTNÍ KONSTRUKCE

Přesypané konstrukce patří k nejstarším typům mostních konstrukcí a po velmi dlouhou dobu patřily také ke konstrukcím nejpoužívanějším. Typickým představitelem této kategorie mostních objektů jsou přesypané kamenné klenuté konstrukce, které u nás i v zahraničí téměř bezproblémově slouží po dobu více než 100 let, výjimkou však nejsou ani konstrukce ještě starší. Po rozšíření cementového betonu se začaly používat klenuté konstrukce rovněž z betonu, zpočátku nevyztuženého, později i s ocelovou výztuží. Vzhledem k jejich značnému rozšíření byly v minulosti tyto konstrukce do určité míry "typizovány" prostřednictvím tzv. normálií - klenutých přesypaných konstrukcí pro železnici, které obsahují potřebné parametry půlkruhových a segmentových kleneb pro světlosti do 12 m a výšku nadnásypu až 24 m. Rovněž na pozemních komunikacích se vyskytuje tento typ konstrukcí, a to v takovém počtu, že pro ně byly v nedávné době zpracovány zvláštní tabulky zatížitelností, obsahující údaje pro konstrukce o světlosti až 8 m a výšce nadnásypu až 4 m. Přes své značné stáří bývají tyto konstrukce dodnes v poměrně dobrém stavu a mohou dále sloužit svému účelu, pokud se vhodným způsobem provede jejich oprava, spočívající především v sanaci zdiva a provedení nové vodotěsné izolace. Často rovněž bývá nutné stáhnout klenbu příčnými ocelovými táhly pro eliminaci podélných trhlin, vzniklých vlivem objemových změn zdiva, vlivem mrazu i pohyblivého zatížení na mostě. Při opravě těchto konstrukcí je však nutné se vyvarovat takových chyb, jako je nanesení stříkaného betonu bez současného zajištění odvodnění rubu konstrukce. Vyskytují se rovněž případy, kdy po vyspárování je malta ve sparách pevnější než použitý kámen, což vede k praskání kamenů zdiva, které nemohlo volně "dýchat"

Navrhování a provádění přesypaných konstrukcí však není jenom záležitostí historie. I v současné době se pro objekty menšího rozpětí (nejčastěji přes malé vodoteče, pro ekodukty, podjezdy ale i nadjezdy přes železniční tratě a dálniční tělesa) přesypané konstrukce používají, a to jako konstrukce rámové nebo klenuté.

S rámovými i klenutými konstrukcemi se dnes lze setkat v podobě monolitické i prefabrikované. Prefabrikované rámy dosáhly na pozemních komunikacích i na železnici značného rozšíření. Konstrukce se skládají z jednotlivých částí rámových, polorámových, případně ze samostatných desek a stěn.

Objekty tohoto rozsahu, určené k realizaci pod provozovanými komunikacemi (zejména železnicemi), lze pro urychlení výstavby zkompletovat vedle místa určení a hotovou konstrukci poté přemístit do definitivní polohy pomocí příčného zásunu. Obdobné pokusy byly provedeny i u nás - například v letech 1981 až 1982 realizovala tímto způsobem firma SSŽ železniční most u Brandýsa nad Labem, k většímu rozšíření této technologie však u nás nedošlo.

Rámové konstrukce se stále často používají a v případech omezených prostorových možností jsou dosud těžko nahraditelné. Stále více se však uplatňují i konstrukce klenuté, které lépe zapadají do okolní krajiny. Klenuté konstrukce lze rozdělit ze statického hlediska na konstrukce působící samostatně, kdy okolní zásyp působí pouze jako zatížení, a na konstrukce spolupůsobící se zásypem - ocelové z vlnitého plechu nebo betonové, obvykle prefabrikované.

Betonová klenutá konstrukce typu SSŽ TOM 1, spolupůsobící se zásypem, byla v 80. letech 20. století realizována u Jirkova na přeložce trati Třebušice - Chomutov. Konstrukce byly sestavené z rovinných prefabrikovaných prvků zmonolitněných ve styčných přímkách.

Po realizaci několika objektů byla tato technologie na čas opuštěna, aby se v 90. letech vrátila v upravené podobě pod označením SSŽ TOM 2. Prvním objektem tohoto typu byl most přes Vejprnický potok na přeložce silnice II/180 Zbůch - Nýřany z roku 1996.

Podobná konstrukce byla realizována firmou DSH v letech 1998 - 1999 na rychlostní komunikaci R35 u Lipníku nad Bečvou. Tyto poslední aplikace ukazují, že přesypané konstrukce i nadále procházejí soustavným vývojem s cílem umožnit navrhování a provádění konstrukcí estetických, ekonomických, s krátkou dobou výstavby a s minimálními nároky na údržbu.

Doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc.
Doc. Ing. Vlastimil Kukaň, CSc.
Ing. Roman Šafář

Autoři děkují firmě SSŽ a.s. OZ9 za poskytnutí materiálů použitých v článku.
Tato série článků vznikla v souvislosti s řešením projektů GAČR č. 103/02/0020, 103/02/1005 a 103/02/1161.